V souvislosti s chystanými změnami ve školské síti a se záměrem soustřeďování škol do větších celků, se díky panu poslanci Skokanovi na veřejnosti opět objevila debata o vlivu velikosti školy na sociálně patologické jevy mezi dětmi a mladistvými. (Příspěvek Petra Skokana naleznete na stránkách VV - zde).
Zastánci větších škol hovoří o snazší ekonomické soběstačnosti větší školy, široké oborové nabídce, kterou taková škola může poskytnout, o žádoucí prostupnosti mezi obory, možnosti zaměřit se na kvalitu výuky, nejen na zajišťování těch „nejnutnějších“ potřeb a v neposlední řadě také o centralizaci vědění a zvyšování konkurenceschopnosti dětí. Naopak odpůrci hovoří o anonymitě velkých škol a zvyšujícím se riziku sociálně patologických jevů mezi mladými lidmi.
Položme si ale otázku, která škola je „malá“ a která je už „velká“ a jaký vliv skutečně tato velikost na rizikovost prostředí má? Školy jsou ze zákona povinny realizovat aktivity primární prevence sociálně patologických jevů. V České republice fungujekvalitní systém prevence rizikového chování. Ten je postaven na školních a okresních metodicích a krajském školském koordinátorovi prevence. Odpovědnost ale leží především na bedrech ředitele a pedagogů dané školy. Významnou roli zde sehrává klima školy bez ohledu na její velikost. Lze si celkem snadno představit, že sociálně složitá situace vznikne na malé škole stejně tak jako na větší. Vzhledem k tomu, že více než polovina středních škol v Libereckém kraji nedosahuje ani hranice 400 žáků, nemůže zde být o velikých školách řeč. Poněkud cynicky by se dalo konstatovat, že z hlediska výskytu sociálně patologických jevů jsou nejméně rizikové ty školy, do kterých nechodí žádné děti. A Liberecký kraj se dnes nechystá vytvářet nově nějaké megaškoly o mnoha tisících žáků, jak to plánovala minulá rada kraje pod vedením ODS. Nicméně ani průzkumy, které se této problematice v minulosti věnovaly, neprokázaly závislost mezi velikostí školy a mírou sociálně patologických jevů.
Za samotnou realizaci preventivních aktivit tedy zodpovídá vedení školy. Zařízení mají vypracované postupy, jak reagovat při výskytu rizikového chování. Pokud jsou nastavena opatření proti výskytu patologických jevů správně, dochází k jejichvýraznému omezení a to bez rozdílu velikosti školy. Klíčem k omezení rizikového chování mládeže je tedy ustavičná práce na budování klimatu školy a vhodné zacílení preventivních aktivit, nikoliv pouhé snižování počtů žáků ve školách.
Bc. Radek Cikl
Náměstek hejtmana Libereckého kraje
Komentáře
Re: Sociálně patologickým jevům je třeba cíleně předcházet
8. Březen 2011 - 18:08 | barta
Jako metodik prevence si dovoluji napsat, že zodpovědnost neleží na bedrech ředitele či učitelů. Zodpovědnost leží na bedrech rodičů! Měl bych i některé další připomínky, ale nebudu dráždit hada bosou nohou. Souhlasím bez připomínek s jednou větou: Z hlediska výskytu sociálně patologických jevů jsou nejméně rizikové ty školy, do kterých nechodí žádné děti.
NahoruKam se řítí doba megaškol?
8. Březen 2011 - 20:56 | Míra
Kam se řítí doba megaškol?
Nemusíme dlouho hledat vlivy, které dnes škodí dětem i sociálnímu klimatu ve škole
a přispívají k jejich prožitkům agrese. Jsou nasnadě a vytváříme je všichni. Jedním
z nich je opakovaně a pořád marně zmiňovaný vysoký počet dětí ve třídách. Dvacet dětí
je skupina, třicet už je dav, se kterým žádný učitel nemůže pracovat klidně, individuálně
a rozumně. Má-li navíc ve třídě dvě nebo tři dětí s dnes častými poruchami chování,
nemůže s takovou skupinou nebo třídou pracovat žádným rozumným způsobem.
Záporný vliv má i dnešní trend budovat na různých místech republiky z „úsporných
důvodů“ megaškoly. Velké, bezduché „vzdělávárny“ pro tisíc a více dětí. Rostou dnes
u nás po celé zemi a vzorec je vždy stejný: do ohromné budovy se umístí stovky dětí
z několika zrušených pěkných malých škol. Děti místo volného času tráveného
s kamarády cestou ze školy okolo rybníka domů tráví denně hodiny u špinavých silnic
čekáním na hromadnou dopravu a na cestách. V tisku se hledí vytvořit dojem, jak
hospodárně jsme si počali v oblasti školství. V megaškole se nikomu nelíbí. Není možné
ji mít rád, je to monstrum. Učitelé tam propadají depresím, prvňáček v labyrintu chodeb
bloudí a hledá svoji třídu, svou lavici, tašku, svoje já…
Budujeme megaškoly a voláme přitom po redukci sociální patologie, pro níž právě
megaškoly vytvářejí nejpříhodnější podmínky. Je doloženo mnoha výzkumy, že
v megaškolách je nejvyšší výskyt všech patologických jevů: agresivity, šikany, útoků na
dospělé atd. Ty „slušnější“ děti tam obracejí agresivitu proti sobě. Mají bolesti břicha,
hlavy, deprese, sklony k sebepoškozování. Megavzdělávárny pro mnoho set dětí jsou
rizikové i jinak. V případě rozšíření infekční nemoci a při epidemii je tu ohroženo naráz
daleko více dětí. Megaškola s kumulací mnoha set bezbranných jedinců je také lákavým
terčem pro teroristy a pro agresivní psychopaty, jak jsme viděli v Beslanu. Děti ve
školách - kolosech dnes budovaných po celé naší zemi postrádají bezpečí a pocit, že
někam patří. Mnohé z nich mají dojem, že se z toho Kafkova zámku už nedostanou ven.
Na nápravu škod, které napáchá megaškola na jejich duševním a tělesném zdraví,
zaplatí naše společnost nesrovnatelně více, než kdyby se snažila zachovat některé
menší školy s jejich vlídnou, přátelskou a lidskou atmosférou. Škody na dětských duších
se nedají finančně vyjádřit. Ministerstvo školství však má řešení: staví pro nadmíru
agresivní děti kriminál.
Taková je doba, ve které žijí dnešní děti. Doba megaškol, dramatických
a duchaprázdných příběhů plných agrese, doba počítačových her, ve kterých zabíjet je
radostí a hrou. Doba dravé mladé konzumní společnosti, pětapadesáti procentní
rozvodovosti ve městech atd. Doba v určitém smyslu děsná, odporná, ale na druhé
straně…. je to naše doba a jinou nemáme. Je to naše země a společnost, žijí v ní naši
blízcí a děti, které milujeme, jiné nemáme. Nedivme se jim tolik, že jsou někdy vzteklé
a nerudné. Uvažme, do jaké míry k tomu my všichni společně a každý sám přispíváme
některou svojí aktivitou nebo „slušnou" pasivitou.
Mgr. et Mgr. Zdeněk Šimanovský,
Nahorupsychoterapeut, lektor a konzultant rozvoje osobnosti a komunikačních dovedností,
Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy, zsimanovsky@volny.cz
Bakalář
8. Březen 2011 - 21:39 | Pedro
Pan bakalář je pouze politickou mocí dosazený rádobyodborník. Jeho nicneříkající příspěvky jsou toho jasným důkazem.
NahoruVýstava ,,Světlo a sklo v architektuře 2011“
10. Březen 2011 - 14:04 | Radek
http://www.czech-glass-school.com/novinka/408.html
NahoruDen otevřených dveří v sobotu 12.3.2011
http://www.czech-glass-school.com/novinka/407.html
Kamenický Šenov: Janák oslaví výročí výstavou.
http://ceskolipsky.denik.cz/kratce_region/832119.html
Stanovisko Úřadu práce ke slučování některých středních škol.
12. Březen 2011 - 20:24 | Míra
Na základě rozsáhlých zkušeností s uplatněním absolventů škol na trhu práce a především na základě zkušeností
Nahoruse slučováním škol v posledních pěti letech a hlavně výsledku tohoto snažení jsme dospěli k tomuto názoru:
Chápeme ekonomické důvody slučování, nicméně není možné v žádném případě nadřadit důvody ekonomické nad důvody,
pro které byla škola zřízena (především výchova a výuka).
Ze zkušeností víme, že při sloučení dvou škol s různou (rozdílnou) úrovní výuky se obě školy sblíží
– tedy u školy „lepší“ úroveň poklesne a u školy „horší“ vesměs nedojde ke zlepšení, ale paradoxně k odlivu žáků.
Při sloučení škol s různorodou oborovou skladbou je následně nutno řešit velmi širokou škálu problémů,
na které nemá vzniklá nová škola vesměs kapacitu.
Dále je naprosto zbytečné zasahovat do řízení škol, pokud kvalitně plní svoji funkci.
Není třeba zmiňovat i velmi výrazné šíření negativních sociálních jevů ve „velkých“ školách,
zvláště pokud je škola umístěna v několika budovách.