Co se dělo ve světě erasmáckých dobrovolníků Farní charity Česká Lípa v posledních sedmi dnech? Ačkoliv se pomalu blíží konec ročního pobytu našich prvních zahraničních dobrovolníků (Erasmáků) v České Lípě a noví přijedou až koncem října, na tři měsíce k nám zavítala nová posila, Anuka z Gruzie. Proto Vám nabízíme její malý medailonek.
Anuka pochází ze západní Gruzie, města Zugdidi (ზუგდიდი) v provincii Samegrelo. Co pro nás bylo obrovským překvapením, že se s naší druhou Gruzínkou v týmu Erasmáků Sally nemusejí domluvit. Ačkoli obě mluví gruzínštinou, oficálním jazykem Gruzie, Anuka také mluví vlastním oblastním nářečím megrelianem.
Anuka vystudovala sociologii na univerzitě v Tbilisi a do naší země přijela nabrat praktické zkušenosti. Stejně jako ostatní dobrovolníci v týmu Erasmáků, i Anuka se nejprve zapojí do práce s dětmi a mládeží v projektech Farní charity Česká Lípa v Azylovém domě Jonáš a Klubu Koule NZDM. Od září pak navštíví několik workshopů na místních školách.
Co tě po příjezdu do České Lípy nejvíce zaujalo, Anuko?
Mám moc ráda staré budovy a domy. Zde v České Lípě jich máte hodně. Viděla jsem nádherné vily na Mariánské ulici a krásný historický střed města. Hodně mě překvapily i barevné panelové domy na sídlištích.
Sally (vlevo) vyzvedává Anuku na Letišti Václava Havla v Praze.
Gruzínská gastronomie se od té naší liší, jaké bylo tvé první jídlo po příjezdu do České Lípy? (smích)
První den jsem byla pozvána do nedaleké restaurace a zde jsem si objednala masové nudličky s rýží (pozn. aut. tzv. Březňák s rýží). Objednala jsem si ho proto, že mělo být pálivé. To ale v žádném případě nebylo! (smích) Naše jídla jsou mnohem ostřejší a pálivější.
Na co se v prvních dnech v České Lípě připravuješ? Co jsi zatím absolvovala?
První den jsem se seznámila s lidmi, kteří na Farní charitě Česká Lípa pracují. Také jsem poznala další dobrovolníky, kromě Kate, která je nyní v Berlíně na workshopu. Také jsem musela přečíst a vyplnit spoustu dokumentů. (smích) Hned druhý den mě čekala první hodina českého jazyka a praktické zařizování, jako třeba dobití karty na autobus, nabití kreditu na mobilní telefon a podobně.
Tři měsíce uplynou jako voda. Máš již představu, jak chceš svou zkušenost využít do budoucna?
Ráda bych asi po návratu pracovala v neziskové organizaci. Zde bych ráda poznala blíže, jak se pracuje s dětmi a mládeží, a to především těmi sociálně znevýhodněnými. Také bych moc ráda spolupracovala s nízkoprahovým Klubem Koule NZDM, kde děvčata, převážně romská, mají svůj taneční soubor. Sama od šesti let tancuji gruzínské tradiční tance. Třeba bych mohla děvčata něco naučit a ony naopak mě. To bych pak mohla využít u nás doma. Ale přesnou představu nemám. Zatím nemám žádné pracovní zkušenosti, a tedy jsem otevřená všemu. Nevím, co mě bude bavit, co mi půjde a naopak.
Přejeme Anuce, ať se jí u nás líbí. Příští týden se pak můžete těšit na dojmy a zážitky Josého, Máši a především party kluků, kteří tento týden tráví na španělsko-anglickém příměstském táboře.