V Jižní Africe je mnoho přírodních rezervací a národních parků. Jako první jsme navštívili přírodní rezervaci Pilanesberg. Cestou začalo v 27 let starém Oplu něco smrdět, Jitka vymyslela že to asi došel olej, tak zajela k nejbližší benzinové pumpě a její obsluze řekla ať zkontroluje olej, černoch to udělal a řekl, že to je prázdné, dolil olej, a jeli jsme dál. U benzinových stanic to mimochodem funguje také úplně jinak než u nás, člověk vůbec nevystupuje z auta, jen podá obsluze klíčky od nádrže, řekne kolik chce benzínu a obsluha udělá vše sama, dokonce to jde i zaplatit ke kase. Samozřejmostí je při tom umytí oken.
Přírodní rezervace Pilanesberg byla opravdu krásná, viděli jsme dost zvířat. Nevýhoda přírodních parků a rezervací je, že se v nich nesmí vystupovat z auta (kromě míst pro to vybudovaných), takže je člověk z popojíždění v opravdu vyhřátém autě za chvíli pěkně unavený.
Další den jsme jeli jsme do centra Johannesburgu, ovšem ne autem, ale taxíkem, aby jsme zažili tu správnou atmosféru. Ovšem výraz „jet taxíkem“ je silně zavádějící. Ve městě totiž v podstatě neexistuje městská hromadná doprava, alespoň v takové podobě jako v Evropě. Místo toho jezdí po městě tzv. taxi, jsou to malé dodávky, do kterých se namačká tak cca 15 lidí, nejsou nijak označené, poznají se prostě jen podle toho že to je dodávka. Každé taxi jezdí určitou svojí trasu ale nikdy jsme ale nepochopili jak se pozná kam který jede.
Do centra Johannesburgu nechodí ani někteří černoši (ty bohatší), natož běloši a nebo dokonce turisti, protože se bojí přepadení a okradení. Centrum je plné mrakodrapů, hodně jich je ale opuštěno protože úředníci prostě odmítají do centra jezdit do práce. V ulicích centra je ale živo, na každém kroku je rozložené nějaké zboží, hlavně ovoce a zelenina a všude je plno smetí a bordelu. Za celou dobu v centru jsme nepotkali opravdu ani jednoho bělocha (a to jich bydlí v JARu asi 20 %). Podmínkou návštěvy centra bylo, že sebou nesmíme vzít vůbec nic cenného, museli jsme chodit rychle, aby jsme nevypadali jako turisti, kteří se jen tak procházejí a většinou jsme chodili po ulici a ne po chodníku, protože tam by nás mohli snáze obklíčit a přepadnout. Zní to jako přehnaná opatrnost, ale Jitka a její spolupracovníci už mají špatné zkušenosti, tak si dávají pozor. V centru jsme navštívili celkem zajímavé Africké muzeum.
Půjčili jsme si auto na naší dovolenou kolem Jižní Afriky, byl VW Golf – City za R182 na den (cca 600Kč), malé, ale pro dva lidi dostačující auto, jedinou nevýhodou byla absence klimatizace. Večer jsme dojeli kousek před bránu přírodní rezervace Itala a chystali jsme se ke spánku. Po chvíli se ale ze tmy vyloupl černoch (zaměstnanec rezervace) a ptal se nás jestli ho neodvezeme do vesnice. V Africe se sice z bezpečnostních důvodů doporučuje nebrat stopaře, tento vypadal ale celkem neškodně, tak jsme ho odvezli. Skutečně byl neškodný, neboť jsme mu omylem nechali na zadní sedačce náš nůž na melouny a přežili jsme to bez úhony :)
Ráno jsme jezdili po rezervaci a pozorovali zvěř. Odpoledne jsme se vydali na cestu k moři. Představovali jsme si pobřeží asi tak jako v Austrálii, nebo kdekoliv jinde. Ale v Africe je to trochu jiné, turistický ruch tady moc nefunguje, přesto že bylo krásné počasí, skoro žádné turisty jsme neviděli. Pláže byli skoro prázdné a noční život prakticky žádný, všechny obchody zavírají přibližně v 5 odpoledne a hospody tak v 8 večer. Prostě po setmění nebylo vůbec co dělat, takže jsme chodili spát velmi brzo a vstávali mezi 5 a 6 ráno.
Ještě jsem se nezmínil o hlídačích aut na parkovištích. Skoro na všech místech kde se dá parkovat číhá černoch který říká že bude hlídat auto proti zlodějům ať chceme nebo ne, očekává samozřejmě za to finanční odměnu. Někdy při tom ale auto i umyje.
Samozřejmě že jsme nemohli vynechat nejznámější národní park – Kruger NP. Protože je strašně veliký, projeli jsme jen malou část, v tomto parku se také nesmí vystupovat z auta, ale naštěstí bylo zataženo tak bylo celkem příjemně. Strašně jsem chtěl vidět lva, byl jsem si ale vědom toho že by to bylo veliké štěstí, že se většinou válejí někde pod stromem daleko od silnice, ale k večeru, když jsme již odjížděli pryč, jsme potkali na silnici lví rodinku. Bylo to opravdu nádherné, když těsně kolem nás prošlo asi 10 lvic a za nimi lev. Byl to opravdu důstojný závěr Krugerova národního parku.