„Asi jsme nějak překročili rozpočet,“ sděloval kuchař.
„Jak to myslíš, překročili rozpočet?“ divila se provozní Romana.
„Nevšiml jsem si, že ten zájezd ženských zaplatil za polopenzi jen sto třicet korun, a udělal jim včera k večeři roštěnky. Když jim dáme zítra ráno normální švédský stůl, tak jim pak večer budu muset uvařit krupicovou kaši.“
„Nech to na mně,“ řekla Romana. „Nakrájej jen polovinu sýrů a salámů. Ani rohlíků moc nevozte, stačej dva na osobu. Vajíček jenom pár na ozdobu, maximálně nakrájejte pár paprik a rajčat.“
Kuchař ze své místnosti ráno raději ani nevylézal. Servírování nechal na Romaně. Vykoukl, až když ustal šrumec. „Tak co, nikdo si nestěžoval? Vždyť toho bylo hrozně málo.“
„V pohodě. Ještě zbylo,“ řekla Romana.
„Jak to?“ divil se.
Romana ho chytla za paži a dovedla do restaurace. „Podívej!“
Švédský stůl byl posunut na neobvyklé místo. Přímo před obrovské zrcadlo.