Liliana dotelefonovala a otočila se ke svému příteli: „Promiň! To víš, dcera.“
Přítel přikývl a zúčastněně se zeptal: „Co chtěla?“ O potřebách třináctiletých dcer toho moc nevěděl.
„Ale, chtěla vědět, jestli ji dnes pustím do kina.“
„Na Prci, prci, prcičky?“
„Ne, na to ne. Na to bych ji nepustila. Nějaký jiný název říkala.“
„Hmm, měl jsem dojem, že dneska dávají další díl Prci, prci, prciček.“
„Ne fakt, ne. Na prasárny má ještě čas. Takový slovo snad ani nezná. Říkala něco jako emerikn a dál nevím.“
„American Pie?“
„Jo, jo. To prej dneska dávají. To je v pohodě, ne? Znáš to?“
„Jasně. To je originální název Prci, prci, prciček.“